V roce 2014 se přes Středozemní moře přeplavilo přes 207 tisíc uprchlíků z Blízkého východu. Je to trojnásobný nárůst oproti roku 2011, kdy na severu Afriky vypuklo tzv. “Arabské jaro”. Drtivá většina těchto uprchlíků utíká před válkou, která sužuje jejich země nebo kvůli neustálému zhoršování životních podmínek, které musejí být opravdu neúnosné, když je dokáží vyhnat z jejich rodné země. Představme si jejich zoufalost, když se ve velkých počtech uchylují k tak radikálnímu řešení. Často prodají veškerý svůj majetek a získáné prostředky utratí za nejistou cestu ke svobodě.
Evropané si často myslí, že tito lidé utíkají za lepším životem (že se chtějí mít jako my) a jde jim pouze o materiální výhody, které skýtá naše “vyspělá” západní civilizace. Důvod je však mnohem prostší. Jde jim o holý život. Jak riskatní je cesta ke svobodě ukazuje fakt, že roce 2014 přišlo o život při pokusu o útěk přes Středozemní moře necelých 3500 uprchlíků, a to je pouze oficiální číslo.
Z těchto údajů by se mohlo zdát, že se “vyspělá” západní civilizace bude snažit těmto lidem v zoufalé situaci co nejvíce pomoci. Není to tak dlouho, kdy byli mnozí obyvatelé tehdejšího východního bloku (nyní členi EU) v podobné situaci a hledali na západě svobodu a důstojný život. Současná stanoviska a chování některých evrospkých zemí (včetně ČR) však mluví spíše o opaku. Mnoho zemí se místo na azylové právo zaměřuje spíše na to, jak udržet uprchlíky mimo své hranice. Proč není prioritou EU, aby se tito uprchlíci dostali do svobodné společnosti, po které tolik touží? A představují pro obyvatele EU opravdu takovou hrozbu, jak straší někteří politici?
Chápeme jistě, že země příjmající uprchlíky musí být ekonomicky stabilní a připravené těmto lidem nabídnout práci a důstojný život. Míra nezaměstnanosti bude tedy jistě rozhodujícím faktorem, ačkoli lidé z ekonomicky chudšího světa často zastávají práce, o které není ani mezi nezaměstnanými v dané zemi zájem.
Zkusme se na tento jev podívat z druhé strany, na výhody, které mohou imigranti zemím EU přinést. Odborníci tvrdí, že země díky imigraci často získávají mladou, aktivní a mnohdy kvalifikovanou pracovní sílu, na jejíž vyškolení nemusela vynaložit žádné prostředky. Z dosavadních analýz také vyplývá, že ekonomická imigrace spíše pomáhá v regionech, kde je poptávka po kvalifikované pracovní síle, než že by zvyšovala konkurenci a vytlačovala domácí pracovníky.
Proč se tedy bojíme přílivu imigrantů a politici nás straší bezpečnostními hrozbami? Všeobecně zaujímá společnost snadněji negativní stanovisko, pokud je neinformovaná. Jde o přirozený strach z něčeho neznámého. Je to také příležitost pro populistické politiky, kteří tímto strašením pouze vzbuzují v lidech ještě větší nenávist a odpor.
Podle mého názoru by se země Evropské unie měli imigrantům více otevřít, být mnohem vstřícnější a přestat se bát nesmyslných hrozeb, které neexistují. Měli by jim pomoci v těžké životní situaci a dále hledat, jak by mohli být tito uprchlíci pro naši společnost užiteční, protože to je podle mne jedna z cest k řešení tohoto problému. Navíc jde o přirozený proces, který se v historii stále opakuje a v budoucnu tomu určitě nebude jinak. Snad se v Evropě najde politik, který bude mít odvahu to říct nahlas.