Reklama
 
Blog | Filip Holzer

Století konzumerismu aneb vznik PR (public relations)

Kdo stojí za vznikem dnešního konzumerismu, který je praktikován nejen nadnárodními korporacemi, ale také velkou částí politických elit? 

Edward Bernays je dnes téměř neznámý muž. Jeho vliv na 20. století byl však obrovský. Stál u zrodu PR (public relations) a spolupracoval s největšími americkými korporacemi. Použil Freudovu teorii iracionálního chování lidí a dal ji do rukou mocných k ovládání mas. Pomohl jim v podstatě vytvořit vnímání člověka jako pasivního konzumenta. Zasloužil se o změnu pohledu při nakupování a potřebu změnil na chtíč. Šlo o to, přesvědčit zákazníka, že daný výrobek chce (musí mít), nikoli že ho potřebuje. Nejen v byznyse, ale i v politice tak vznikl nový nástroj ke kontrole a ovládání společnosti skrz konzumerismus. Byla omezena svoboda demokracie a také to byl začátek konzumního způsobu života, který v našem světě dominuje dodnes.

Sigmund Freud věřil, že se jedinci neřídí racionálním myšlením, ale primitivními nevědomými touhami. Byla to představa o lidech jako sobeckých a instinkty poháněných jednotlivcích, které je potřeba ovládat, aby ve společnosti nevznikl chaos. Tento koncept byl propagován byznysem a korporacemi, protože vytváří ideální konzumenty. Aplikovat tuto teorii do společnosti pomohl zejména v první polovině 20. století právě jeho synovec Edward Bernays.

Ten věřil, že je příliš nebezpečné nechat masy převzít kontrolu nad svými životy. Konzumerismus byl způsob, jak dát lidem iluzi kontroly, zatímco umožňoval ”zodpovědné” elitě nadále řídit společnost. “Nejde o to, že vládnou lidé, ale o to, že vládnou lidské touhy. Demokracie je zredukovaná z něčeho, co předpokládá aktivní účast občanů na myšlenku veřejnosti jako pasivních konzumentů” říká historik PR Stewart Ewen.

Reklama

Nyní si můžeme uvést některé příklady ”práce” Edwarda Bernayse. V roce 1929  získal zakázku od tabákových firem přesvědčit ženy, aby začaly kouřit cigarety. Do té doby bylo kouření žen na veřejnosti tabu a E. Bernays musel najít cestu, jak ho prolomit. V New Yorku se každoročně pořádal Velikonoční pochod, kterého se účastnili tisíce lidí. Bernays přesvědčil skupinu bohatých žen, aby si zde veřejně zapálily a protestovaly tak proti diskriminaci něčím, co nazývaly jako “pochodně svobody.” Vznikl tak symbol mladé nezávislé kouřící ženy a každý, kdo věřil v rovnost je musel ve veřejné debatě podpořit. Kouření žen na veřejnosti se tak stalo společensky přípustné jediným symbolickým činem a objemy tržeb tabákových společností začaly rapidně stoupat, neboť ženy pro ně tvořily polovinu potenciálního trhu.

Americké korporace byly fascinovány tím, co E. Bernays dokázal. Během 2. světové války prosperoval systém masové výroby a korporace měly obavu, že po jejím skončení by mohl být tento systém paralyzován. Měly obavu z nadbytečné výroby, protože zákaznící už budou mít všechno, co potřebují a nebudou nadále tolik nakupovat. Produkty byly prodávány na základě jejich funkčnosti a výdrže a reklama měla za cíl ukázat praktické výhody produktu, nic víc. Edward Bernays tak pomohl změnit Ameriku a naši západní společnost z kultury potřeb na kulturu tužeb. Lidé musejí být vycvičeni, aby toužili po nových věcech ještě před tím, než úplně využijí ty staré. Vznikl tak konzum v pravém slova smyslu. Konzum, který způsobuje, že lidé vlastní a chtějí věci, které doopravdy nepotřebují.

Edward Bernays měl také velký vliv na politiku Spojených států, a to zejména na úřad prezidenta. Spolupracoval s osobnostmi jako Franklin D. Roosvelt, Dwight D. Eisenhower, Richard M. Nixon, Ronald Reagan nebo Bill Clinton, ale ovlivnil také některé britské elity jako Margaret Thatcher nebo Tony Blair.

Tyto praktiky (zavedení konzumerismu) se však také setkaly s odporem části americké veřejnosti. V některých projevech o nich mluvil Martin Luther King, jako o zhoubě společnosti a systému, který mnohým upírá základní potřeby a hrstce dává přepych. Vidíme, že na tom se moc nezměnilo, spíše naopak můžeme sledovat stále vetší rozevírání nůžek mezi bohatou elitou a zbytkem společnosti.

V 60. letech povstalo na amerických vysokých školách protestní hnutí, které kritizovalo zejména manipulaci lidí velkými korporacemi. Upozorňovalo na vymývání mozků veřejnosti a na to, že se konzumerismus stal prostředkem k udržení mas v poddajnosti, zatímco vládě umožňoval násilnou a nelegální válku ve Vietnamu. Toto hnutí zaštiťoval známý spisovatel a filozof Herbert Marcus. Hnutí prosazovalo život, který není založen na materiálních hodnotách a odmítalo ekonomický systém založený pouze na zisku, osobní chamtivosti a sobectví.

Americký stát to ovšem nenechal jen tak a v pravou chvíli udeřil. Na sjezdu demokratické strany v Chicagu v roce 1968 rozpoutala policie a národní garda útok na tisíce neozbrojených demonstrantů. Byl to začátek útlaku nové americké levice, který vyvrcholil zabitím čtyř studentů na univerzitě ve státě Kent o 18 měsíců později. V důsledku střetnutí s mnohem větší a silnější mocí se začala levice rozpadat a na politiku Spojených států tak nikdy nezískala větší vliv.

Celý tento článek jsem věnoval historii, která dala základ našemu dnešnímu způsobu života. Elitami je nám vštěpován pocit svobody a volnosti, ale přitom jsme se stali otroky vlastních tužeb. Sami jsme se pasovali do role pasivních konzumentů a zapomněli, že můžeme být víc než to. Jsem přesvědčen, že v lidské přirozenosti je mnoho pozitivních stránek, a že máme potřebu aktivně vytvářet prostředí, ve kterém žijeme. Politika a leadership by neměla být o kontrole, ale o zapojení veřejnosti do racionální diskuze, o inspirování, o rozvíjení lidí a o jednání s lidmi s respektem, který si všichni do jednoho zaslouží.

Jak uvádí Robin S. Sharma ve své knize Umění vést: “Jste pány své mysli, strůjci své osobnosti a tvůrci podmínek a prostředí v nichž žijete, a tedy i vlastního osudu.”  

 

zdroj: The Century of the Self / Adam Curtis (dokument)  

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama