Každým rokem se v České republice zastaví přibližně 5 000 ha zemědělské půdy (je to 13-15 ha denně!). Úbytek orné půdy má vliv nejen na menší potravinovou soběstačnost, která by měla být jedním z hlavních priorit ve strategickém směřování naší země, ale skýtá i jiné negativní vlivy. Zástavba nepropustnými plochami, kterých je většina, způsobuje rozsáhlou erozi půdy, protože krajina ztrácí schopnost zadržovat větší množství vody a z polí je tak odplavována velká část svrchní vrstvy, která je nejúrodnější. Ročně se u nás z polí odplaví 21 milionů tun ornice. Pokud to srovnáme s výzkumem, který říká, že 1 cm půdy se v našich klimatických podmínkách tvoří zhruba 100 let, je nám jasné, že s tímto problémem budeme muset začít něco dělat.
Další potíž je, že většina našich zemědělců půdu nevlastní, ale mají ji pouze pronajatou k hospodaření. Nájemníci tak nejsou dostatečně motivováni k dlouhodobým investicím, ke zvyšování úrodnosti půdy a k dalším protierozním a krajinotvorným opatřením. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy sice vytvořil metodiku pro vlastníky půdy, která jednoduchým způsobem zaeviduje stav pozemků a ve smlouvě o pronájmu pak může vlastník vyžadovat, aby po uplynutí nájmu měla půda stejné nebo lepší vlastnosti, ale mají vlastníci půdy opravdu takový zájem, aby se nezhoršovala kvalita jejich půdy? Nebo ji berou jen jako investici a prostředek k zisku a dalšími vlastnostmi půdy už se nezabývají?
Dnes víme jen to, že kvalita půd se obecně stále zhoršuje kvůli umělým hnojivům, používání pesticidů nebo kvůli pěstování monokulturních plodin, jako je např. kukuřice. Zemědělec Václav Teslík hovoří o tom, že eroze je v podstatě nesplatitelný dluh, který přenecháváme budoucím generacím. Upozorňuje, že pravidla GAEC (standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu; hospodaření v souladu se standardy GAEC je jednou z podmínek poskytnutí plné výše přímých podpor, některých podpor Programu rozvoje venkova a některých podpor společné organizace trhu s vínem) nejsou všechno, a dokud se člověk na půdě nestane hrdým hospodářem a nebude mít k půdě vztah, nepomůže sebelepší kontrola.
Další zhoubou půd je zemědělský průmysl (umělá hnojiva, pesticidy). Ten tvrdí, že ho potřebujeme, abychom nasytili svět, který populačně neustále roste a je tedy potřebný stále větší výnos. Jenže my dnes netrpíme nedostatkem potravin, ale naopak, jejich přebytkem. Podle průzkumů je současný potravinový systém schopen uživit až 14 miliard lidí. Uvědomme si, že polovina vypěstovaného jídla se vyhazuje. Ano, celých 50%! Zemědělskému průmyslu jde jenom o zisk, nikoli o to, aby nakrmil hladové lidi na této planetě.
S tím souvisí i velkochovy zvířat, které jsou neefektivní, neudržitelné a hlavně vůbec nejsou nutné. Zvířatům by bylo daleko lépe, kdybychom je nechali pást na louce (krávy) nebo je krmili jídlem, které my sami nesníme a vyhazujeme (prasata, drůbež). Největším mrháním potravin je totiž také krmení zvířat plodinami, které mohou jíst lidé. Neměli bychom využívat vzácnou ornou půdu na to, abychom na ní pěstovali krmivo pro zvířata ve velkochovech. Je nesmyslné odvést zvířata z pastvin, zavřít je do velkochovů a krmit je tím, co vypěstujeme.
Používané pesticidy navíc hubí hmyz i půdotvorné organismy. V Kalifornii například dováží 40 miliard včel 3000 tisíci náklaďáky, aby jim každoročně opylovaly jejich plodiny na polích. Je to absurdní způsob, ale jediný možný, protože dnešní styl pěstování mění půdu na mrtvou hmotu bez živin a likviduje přirozené přírodní procesy jako je např. opylování.
Jaká je tedy skutečná cena levných potravin, které se prodávají v našich supermarketech? Za prvé, eroze půdy a její nenávratné znehodnocování (ztráta živin; proces obnovy bude trvat stovky let), za druhé, narušení přírodních procesů, jenž může mít nedozírné důsledky, které si ani nedokážeme představit a za třetí, zhoršování kvality potravin, které má negativní dopady na naše zdraví. Philip Lymbery (autor knihy Farmageddon) říká, že za levné potraviny platíme vlastně 3krát. U kasy, když ho nakupujeme, dále při placení daní (dotace) a potom v neposlední řadě zdravím, které se při konzumaci levných nekvalitních potravin neustále zhoršuje a v důsledku platí léčbu zase stát (my) ze zdravotního pojištění.
Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu této vlády je určitě krokem vpřed, ale snažme s k ochraně půd přispět i jinak. Podporou lokálního zemědělství bez použití chemických hnojiv pomůžeme ochránit půdy v našem okolí, zajistíme práci lidem v oboru, který upadá (v zemědělství pracuje pouze 2% lidí), zvýšíme naši potravinovou soběstačnost a hlavně tak ochráníme svoje zdraví a přenecháme tak kvalitní půdu budoucím generacím (našim dětem), které ji budou určitě potřebovat.
Zdroje: Něco se muselo stát (Václav Cílek), Farmageddon (Philip Lymbery), časopis Ekonom č. 10, ochrana-pudy.cz, envi-web.cz