O vzniku a zániku civilizací bylo napsáno mnoho zajímavých knih a stále se tímto tématem zabývá spoustu vědců, filosofů, ale i laiků, protože se pro nás stává toto téma velice aktuální. Každý den si všimnu nějaké drobnosti, která mě utvrzuje v tom, že starý systém končí a nahrazuje ho něco nového, co ještě sice nikdo oficiálně nepojmenoval, ale mnoho lidí už to vnímá velice intenzivně. Je zajímavé sledovat mnohdy vlivné lidi a velké korporace, jak se starého systému, na který jsou zvyklí nechtějí vzdát, nejspíš proto, že jim přináší nějaké jistoty a změna je vždy krokem do neznáma. Jejich křečovitost a urputnost se často nedá přehlédnout a působí komicky. Ti, kteří jsou již na změnu naladěni usilovně pracují a snaží se, co nejlépe připravit, než to přijde. Nelpí na starém systému a čekají na pravidla toho nového. Kapitalismus v dnešní podobě umírá, bude nahrazen a nadnárodní korporace, které si to nedokáží přiznat dříve či později zaniknou (chci jen zdůraznit, že nejsem komunista, aby nevzniklo nějaké nedorozumění). K tomu se váže hezký citát:„Kapitalismus je sice větší džungle, ale pro živé bytosti je to v ní pořád lepší než v zoologické zahradě“.
Je to přirozený proces, který bolí, ale až se rány zahojí, vznikne něco silného a zdravějšího. Co však může tento systém nahradit a jak se bude měnit? Myslím si, že proběhne jakýsi „návrat ke kořenům“, které byly vytrhány a úroda díky tomu definitivně zvadla. Společnost založená na konkurenci a zisku je vyprázdněná, nespolupracující a vyčerpaná. Jednoduše odsouzená k zániku. Je potřeba omezit nekonečný růst potřeb a chtíč, který je v nás zakořeněn, vytrhat a věnovat se společné prosperitě. Spolupráce je výhodnější než konkurence, která podporuje nesnášenlivost, závist a ničí mezilidské vztahy. Mnohé firmy už na to přišly a opravdu prosperují. Už jsou naladěny na nový systém.
S novým systémem by však neměla být omezena lidská vynalézavost a technika, její úloha by však měla být podřízena lidskému duchu. Materiální zabezpečení velkou část společnosti už nenaplňuje a ztrácí smysl si donekonečna kupovat nové věci, které nepotřebujeme. Musíme nalézt nový vztah k přírodě, zemědělství a řemeslům. Město se musí přiblížit zpátky k vesnici. Lidé, kteří „dělají rukama“ a vytvářejí reálné hodnoty jsou klidní a změny se tolik nebojí, protože nejsou tak závislý na dnešním systému. Tito lidé neztrácejí smysl žít a uvědomují si, že to stojí hodně úsilí – není to zadarmo, ani to není lehké.
Na závěr krátký příběh, který nesmyslnost našeho dnešního počínání asi vystihuje nejlépe:
Na pláži vedle loďky leží domorodý muž. Jde kolem cizinec a ptá se:
Vy už dnes nebudete lovit ryby? – Ne, a proč bych měl?
No, pak byste měl víc peněz a mohl byste si koupit větší člun.
A k čemu by mi to bylo?
Vydělal byste ještě víc, mohl si koupit ještě větší loď a zaměstnat lidi.
A na co to?
Pak už byste přece vy nemusel nic dělat a mohl byste jen tak ležet na pláži.
A co asi teď dělám?
Zdroje: Tři svíce za budoucnost (ed. Václav Cílek)